Sraz 4.8.-6.8.2017

Až dnes jsem se dostal ke krátkému shrnutí víkendového srazu. Druhý rok po sobě se odehrál na stejném místě a to v Olšovském kempu. Počasí bylo v celku příjemné, pivo v hospodě vychlazené a nálada tím pádem postupně čím dál lepší. Jedinou starostí tak byla biozátěž na stupni číslo 3, která negativně ovlivňuje starší nejmenované jedince. Nakonec byl však, k úlevě nás ostatních, Lotky úplně v pořádku. Letos nemohu zprostředkovat události prvních minut srazu, protože jsme s libereckou bandou přijeli až jako jedni z posledních v pozdních odpoledních hodinách. Nicméně o co později jsme přijeli o to rychleji Gambol, na sraz vyrážející se slovy „Já na to seru, chlastat nebudu…“, stupňoval hladinku alkoholu v krvi do prakticky neměřitelných hodnot, aby se kolem půlnoci ztratil z dohledu všech ostatních. Brzy po tomto zjištení byl však vypátrán jak odpočívá bledý ve „stínu“ sousední chatky mezi prapodivnými koláči na zemi. Od té doby byl však důkladně opečováván Djerunem (!), který ho uklidňoval nejen příběhy ze života, ale i slovy „Nevzdávej to Gambole, my tě potřebujeme.“.  Švejk a Djerun se dokonce při těchto inspekčních cestách poranili pádem o zrádně ukrytý pařez vedle Máslova auta. Divím se tomu, protože i kdyby v kempu vypadl proud a měsíc byl v úplném zatmění, tak Fasiho věčná cigaretka oslnivě zářící do noci (navíc prakticky neuhasínající) jasně určovala směr, kterým by se měl ztacený člověk vydat. Bylo také přijemné vidět opět Celysáka – který jako vždy v dobré náladě, výjimečně nemusel nikoho co 5 minut napomínat aby si „vyndal hlavu z prdele“… Večer tak postupně příjemně plynul a účastníci pomalu odpadali do postelí. Nedostal jsem se tam však včas. Díky tomu tak dnes už v dobrém vzpomínám na Lotkyho procházku za „třetím rybníkem“, na kterou nás vzal ve tři hodiny ráno společně se Švejkem. Hodně to noční hodinové utrpení zkrátím a rovnou prozradím, že třetí rybník jsme nikdy neviděli. Nejspíš ho neviděl nikdy nikdo. I když Lotky tvrdil, že k němu vloni došel. Byl to od něj asi takový fuck up. Avšak zatímco většina z nás už dávno spala (nebo se o to alespoň pokoušela), nesmrtelný Depe se ještě při rozbřesku ozýval z lavičky před chatkou a prosil nás o pomoc, že se Lotky rozhodl grilovat. Sobotní den už probíhal jako vždy v klidnějším tempu. Jotun s Aieou se chopili grillu a zásobovali nás „chutnými“ kousky z nakoupených zásob – recepty měli nejspíš od Nomi, protože propálený alobalový plech jsem snad ještě nikdy neviděl. Nedovolil bych si také zapomenout na naše dámy, které zjemňovaly (aha aha) jinak tak hrubé mužské prostředí. Lala, Emiko, Any a Zdenička vlastně zastupovaly nadpoloviční většinu ženské části naší guildy. Nezapomenutelný byl opět všudypřítomný „pomocník“ Darviel (dobrý den pane Lorenc), který s Any odešel pro basu piv, ale po cestě tam asi zapomněl, že chtěl pomáhat. Ostatním se tak naskytl pohled na Any vláčející basu piv a za ní cupitající, vyprávějící Darv. Zároveň bych rád závěrem upozornil i na to, že se Slezan Corleen srazu zúčastnil i přes doznívající angínu a nasazená antibiotika! Jak je na jeho hrdinském příkladu vidět, z příští podobné události omlouvá jedině parte. Dorazil totiž i dávno ztraceny Ploutvák, což pro mne bylo velkým překvapením. Z dnešní sestavy ho už asi moc lidí nepamatuje.  Nikoho už nepřekvapil všemi vzývaný nedělní Lotkyho proslov na rozloučenou a tak jsme se za jeho tradičních slov „Jděte do prdele“ pokojně rozjeli do svých domovů. Dovolím si závěrem poděkovat za nás za všechny organizátorům a věřím, že se opět sejdeme za rok a že nás bude zase o něco více. Fotky snad budou postupně následovat na FB guildy.

A tak jak Gambol tento příspěvek otevíral, tak ho musí i uzavřít. Asi 5 km od Černého mostu se v něm začal intenzivně vařit výsledek sobotního grilování v podání Jotuna a Aiei. Takovou jízdu jsem dlouho nezažil, protože zatáčky jsme projížděli prakticky smykem (ano na dálnici se tomu nedá říkat zatáčka, takže jet smykem v takovém místě už něco znamená). Kritičnost okamžiku dobře ilustrují Gambolova slova a teď opět cituji „Já to snad zastavím tady u svodidel a hodím to za ně.“ doprovázená krůpějemi ledového potu na čele. Červená na semaforu těsně před centrem Černý most už byla opravdu k „posrání“ a závěrečný drift parkovacím domem byl jen tečkou za zběsilou pětiminutovkou. Coca-Cola 25 Kč, Vodňanské kuře – kýbl na grill 150 Kč, blažený výraz v Gambolově obličeji při návratu z úspěšného vykonání potřeby do míst k tomu určených – k nezaplacení.

CB

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich